„Naše řešení se zaměřuje na druhotné využití baterií z elektromobilů, které již výkonnostně nestačí, ale mají stále dostatečné parametry, aby mohly sloužit například v bateriových úložištích,“ vysvětluje Petr Musil, ředitel oddělení Engineering ze společnosti DEL. Ten vysvětluje, že trh s použitým bateriemi dynamicky roste. Nachystat tedy produkční řešení, které by zajistilo retrofiting baterií, omezilo přitom nutnost využití nebezpečné manuální práce a zajistilo tak bateriím „druhý“ život, je podle něj nejen ekonomicky, ale i ekologicky důležité. „Pojmy jako recyklace, snížení uhlíkové stopy, šetření přírodními zdroji či udržitelnost nejsou v tomto projektu prázdnými pojmy,“ připomíná Petr Musil a dodává zajímavost: „Jako zkušený integrátor technologických řešení, který dodává komplexní projekty v oblasti robotizace, se většinou potkáváme se zadáním, které má dát finální produkt dohromady - tedy jej „smontovat“. Tady je to naopak. Výsledkem našeho snažení je vysoce flexibilní linka, která má na starost kompletní demontáž, tedy „delaboraci“ baterií s tím, že linka zároveň umí identifikovat bateriové články vhodné pro další využití.“ Podle něj je DEL součástí projektu kvůli svým téměř 30-ti letým zkušenostem integrátora v oblasti automatizace a robotizace.
Projekt pomalu směřuje k produkčnímu řešení. Předtím však v prostorách testbedu NCP 4.0 vyrostlo první prototypové pracoviště. To má ze strany CIIRC na starosti Petr Kadera. Podle něj bylo v prvním kroku nutné zjistit, jak vlastně jednotlivé baterie vypadají. Tak, aby bylo možné navrhnout vhodný technologický postup. „Problémem je, že v tuto chvíli nejsou baterie nijak standardizované. Každý výrobce používá jiný typ, každá baterie má jiný tvar a má jiné nároky na demontáž,“ vysvětluje tlak na variabilitu a flexibilitu Petr Kadera. Zároveň dodává, že se při hledání řešení soustředili na jednoduchost, univerzálnost a také ekonomiku projektu. Snahou tak bylo omezit počet nutných robotických pracovišť na minimum a také funkční logistika. „Základem linky jsou dnes dvě robotická pracoviště. První zajišťuje demontáž bateriového celku s tím, že šroubovací robot si na základě předdefinovaného modelu umí poradit z různými typy baterií. Druhé (manipulační) pracoviště pak zajistí proměření kapacity konkrétních článků a jejich roztřídění na ty, které bude možno dále využívat a ty ostatní,“ vysvětluje Petr Kadera s tím, že pro logistiku v rámci linky byly zvoleny autonomní vozíky. Samozřejmostí je pak využití MES výrobního systému pro řízení a sběr dat.
Hlavním „výzkumným“ výsledkem celé snahy je návrh variabilní virtuální továrny. „Pokud si zadáte základní data týkající se počtu a typu baterií na vstupu, systém Vám i za pomoci AI navrhne vhodné rozvržení (layout) továrny přesně podle vašich požadavků,“ shrnuje Petr Kadera z CIIRC. Jeho kolega Petr Musil z DELu pak přidává „fyzický“ výsledek: „Na konci je kompletně rozebraný bateriový celek. Bateriové články, které je možno dále využít, čeká „druhý život“ například v bateriových úložištích. Zbývající materiál míří k recyklaci a pouze malý zbytek pak k ekologické likvidaci.“ Dohromady pak řešení ukazuje cestu, kterou se má výrobní průmysl v budoucnu ubírat. Cestu, která je lemována pojmy jako flexibilta, variabilita, univerzálnost či důraz na ekologickou udržitelnost.
Prezentace k tomuto projektu ze Dne otevřených dveří NCP 4.0
